Fotografií jsem se začal zabývat, protože jsem nevěděl kam se svojí roztěkaností. Byla to
reakce na nepochopení okolím. Být účasten života jako hlavní aktér to pro mě nikdy nebylo,
ale být jeho fundovaný pozorovatel to ano. Ty první pokusy,pominu-li úplné začátky, spadají
do období kolem roku 2003. Do období totální vykořeněnosti. Je v nich štěstí z objevování.
Život na periferii končící vždy pohledem do země, nebo na jednotvárnou zeď. Malebné
outsiderství. Rok na poušti kde se velbloud mění ve lva.(viz. Nietzsche O třech proměnách)
Fotografie mostu Széchenyi z roku 2007 se lvem je vyjádření pokračující proměny.
Podtitul je variace na známou báseň G.Apollinaira. V reálu je to užitá fotografie,která
ve spojení se sloganem, působí jako reklamní upoutávka na mojí výstavu.Využívá Budapešti
jako atraktivní turistické destinace.
Ale jádro výstavy tvoří práce z prvního období. Období náhlých inspirací. Je tu patrná
naprostá absence smyslu pro řád. Chaos při stvoření světa. Ľ art brut kořenící v touze
po neznámém. Se vznikem ateliéru roku 2004 přišla možnost fotit akty, je jich tady několik
z let 2004 – 2007. Portréty s lupou, Skorpioni a detail trupu připomínající krajinu. To je
možná náčrt cyklu, který by se mohl jmenovat - Ženská je neproniknutelná houština bez ukazatelů.
Další etapa následuje od roku 2006, kdy jsem se začal více otevírat světu a cestovat. Jak říká
L.F.Celine : ,, Cestovat, to je užitečná věc, to rozněcuje obraznost…“. Takže se pro mě otevřely
Bénátky a Paříž jako hlavní a srdeční záležitosti. Na těch materiálech se vesměs objevuje
architektura,což dokumentuje můj sílící zájem o tento obor. Dalo by se to uzavřít do cyklu
s názvem - Architektonická procházka. Další věci tvoří stavby z Budapešti , zejména z období
kulturního a stavebního rozmachu zhruba od roku 1850 až do pádu C. a K. Dunajské monarchie.
Ale i přesto,že jsem zvedl hlavu vzhůru a nechal na sebe působit různé objemy a hmoty,
tak se objevily i reminiscence na první "Brutální období". Tady na výstavě je to například fotka
s názvem: ,, Aniž bych pomyslel na hada zkroceného patou Marie…“ (2006) s podtitulem ze slavné
básně A.Rimbauda, nebo fotka s podtitulem: ,,Rovná čára je neznabožská a nemorální.“ (2008)
inspirovaná výrokem malíře, architekta a ekologického aktivisty F.Hundertwassera.
Samostatnou kapitolu tvoří obrazy. Tady je vidět na množství i na provedení jak
málo času mám na skutečnou výtvarnou práci . Technika se do budoucna z oleje musí změnit
na serigrafii . Malba se bude vyvíjet jiným směrem. Chtěl bych tam mnohem více volných
prvků bez té přísné geometrie, která se tam objevuje dnes.
Proslov tlumočený do maďarštiny na zahájení výstavy 17.06.2008